Nesmírně všestranný a činorodý Jan Špičák – Kazan se v životě věnoval nejrůznějším oborům. Od kopání kanalizace, přes organizaci sportovních klubů až po starostování v Lanškrouně. Část svého života věnoval také vedení našeho střediska, které převzal po bratrovi Amundsenovi.
Původem z Uherského Hradiště. V roce 1946 se s rodiči přistěhoval do Lanškrouna, kde i vstoupil do skautu. Po vyučení pracoval v Letohradě, kde také pomáhal rozjet hokej. Od roku 1956 pracoval v Lanškrouně. Nejdříve kopal pár měsíců kanalizaci kolem školky na Olbrachtově ulici, pak nastoupil v Tesle do laboratoře vstupní kontroly a brzy poté do zásobování, kde pracoval dalších 17 let. Od roku 1975 byl vedoucím drogerie na náměstí v Lanškrouně. V roce 1990 byl zvolen prvním starostou města Lanškrouna po sametové revoluci, při této práci ho čekalo mnoho výzev. Od roku 1994 ještě několik let působil na Jatkách v Lanškrouně.
Celý život byl aktivní ve sportu, pokud zrovna nebylo povoleno skautování. Mezi první výkony by se dal zařadit mimořádný cyklistický výlet v roce 1949 se skauty Otou Jurenem a Karlem Nepovímem z Lanškrouna do Piešťan a zpět, který se neobešel bez úrazů (O. Juren si roztrhl sval na noze a za pomoci Kazana spolu absolvovali i hledání doktora a nemocnice). Po zákazu skautingu se začal sportu, fotbalu a hokeji, věnovat naplno. S fotbalovým týmem se na konci padesátých let podílel například na stavbě nových zděných fotbalových kabin na fotbalovém hřišti, které slouží dodnes. Absolvoval trenérskou školu v Pardubicích a mezi roky 1956 až 1969 trénoval lanškrounský hokejový a fotbalový tým – muže. Po ukončení trenérské dráhy věnoval síly možnosti výstavby umělé ledové plochy v našem městě, bohužel neúspěšně. V roce 1974 byl projekt hodně blízko realizace, ale nepodařilo se ho dokončit, a tak si hokejisti museli počkat dalších více než 30 let.
Po obnovení skautské činnosti v roce 1968 převzal od předchozího vedoucího střediska br. Adolfa Antese – Amundsena vedení střediska Zubr. V srpnu 1969 se společně s br. Janem Toningerem – Sosnou, Otakarem Jurenem – Šínem a Františkem Vyhnálkem – Hronem účastnil Krajské lesní školy Jiráskovy oblasti v Potštejně. Během krátké doby se pak podařilo plně obnovit středisko Zubr, které čítalo přes 200 dětí a dospělých. Činnost skautů byla v roce 1970 násilně ukončena, ale někteří skauti v čele s Kazanem se s tím nechtěli smířit a ještě pár let podnikali akce. Pod oddílem VHT (vysokohorské turistiky) v rámci TJ ještě v roce 1972 podnikl celý první oddíl s Janem Špičákem a Karlem Hubálkem výstup na nejvyšší horu Československa, Gerlach 2655 m n. m., výstupem kolem Sliezského domu a sestupovali Batizovskou dolinou. Na tuto akci a jednotné turistické oblečení si ale nejdříve vydělali peníze brigádami v Tesle.
Ve skautování se ale v sedmdesátých letech legálně pokračovat nedalo, proto Kazan přesunul své aktivity k fotbalu a cyklistice.
V roce 1975 byl p. Dymáčkem přemluven k založení cyklistického oddílu při místní TJ (Tělovýchovná jednota). S oddílem jezdili na závody, přebory republiky. Kazan zajišťoval zázemí. Začátky nebyly jednoduché, jezdilo se v Tesle zapůjčené Žukem nebo Pragou RN s koly na korbě. V místní cyklistice působil Kazan aktivně pět let, tedy do založení Rudé hvězdy Lanškroun (státem zřízené Centrum vrcholového sportu). Poté ještě několik let jezdil lajnovat závody Jiskry Orlicka do Ústí nad Orlicí. Od prosince 1976 byl také předsedou fotbalového klubu v Lanškrouně.
6. prosince 1989 svolal Kazan do Kulturního domu setkání činovníků z osmašedesátého a dalších sympatizantů a přátel, aby již potřetí zahájili skautování v Lanškrouně. Kazan působil jako vedoucí střediska od roku 1990 do roku 2000 (s roční přestávkou).
V roce 2021 byla Kazanovi udělena Medaile za dlouholeté působení a rozvoj v oblasti hokeje. Za svoji skautskou činnost v rámci Junáka obdržel Medaili díků, Medaili Syrinx bronzového stupně a Medaili Junáka Lanškroun.
Jiří Dušánek – Autíčko + Stanislav Zedníček – Kobra
Úvod