P. Josef Kacálek se narodil 29. ledna 1922 ve Výprachticích, tehdejší okres Lanškroun, ve velmi chudé rodině. Byl jediným dítětem. Otec se vrátil z 1. světové války s narušeným zdravím. Často pro nemoc nemohl pracovat ve své malé nožířské dílně, kterou pak pro minimální výdělek udržovala v chodu matka. Vícekrát se pak v Josefově dětství též stěhovali, dvakrát i pro požár domu, kde bydleli. Střídavě tedy našli příbytek ve Výprachticích u matčiny matky, v Hnátnici, Jablonném nad Orlicí a v Ústí nad Orlicí, kde Josef začal chodit do obecné školy. 5. třídu však musel vychodit ve Výprachticích u babičky, protože otcův zdravotní stav se zhoršil natolik, že byl dlouhodobě hospitalizován a matka musela vydělávat. Do gymnázia v České Třebové opět dojížděl z Ústí nad Orlicí. Studovat mohl jen díky finanční pomoci četných matčiných sourozenců a různým přivyděláváním (např. jako šatnář v kavárně aj.). Maturoval v roce 1941, pak krátce pracoval v kartáčovně v Jablonném nad Orlicí, kde bydlel u příbuzných. Dělnický původ a rodinná chudoba ho vedla k tomu, aby přemýšlel o řešení sociálních otázek dělnické třídy. Při hledání pravdy došel ke křesťanství. Do semináře v Hradci Králové vstoupil v roce 1942, vysvěcen na kněze byl 29. 6. 1947. Otec zemřel na TBC v roce 1944. První kaplanské místo vykonával v Nové Pace (1947–1949).
Zde pracoval mezi křesťanskou dělnickou mládeží (JOC). V roce 1948 a v roce následném se dostal do rozporu se státní mocí kvůli rozšiřování oběžníků a pastýřských listů kardinála Josefa Berana. Nejprve byl odsouzen 28. 12. 1948 k podmínečnému trestu. 12. 9. 1949–12. 9. 1950 působil jako administrátor v Horní a Dolní Branné. V letech 1950–1959 se skrýval na samotě Zabylí u Poniklé, kde byl 29. 4. 1959 zatčen. 12.–13. 8. 1959 byl v Hradci Králové souzen a odsouzen k pěti letům vězení. 11. 5. 1960 byl propuštěn z věznice ve Valdicích na amnestii. Rehabilitován byl 19. 7. 1991 v Hradci Králové. Od propuštění do dubna 1968 vykonával manuální práce v cihelně a na pile. V dubnu 1968 mu byl vrácen státní souhlas k výkonu duchovního povolání. Krátce působil v Dolním Újezdě u Chocně a od června 1968 do září 1993 byl administrátorem a později děkanem v Lanškrouně. Od října 1993 pak sloužil jako duchovní správce v Černožicích nad Labem.
V roce 1996 se vrátil do Lanškrouna, kde v roce 1997 oslavil své životní a kněžské jubileum. Téhož roku dne 27. 9. 1997 umírá.
Úvod