Jako místonáčelní pět let působila ve vrcholném orgánu Junáka. Důležitý odkaz však zanechala i v Lanškrouně, kde jedno desetiletí vedla dívčí oddíl.
Jindra Kozáková – Sojka začala skautovat v Žamberku. V dospělém věku vedla dívčí v oddíle. A svoji nezapomenutelnou stupu má v ústředních orgánech Junáka. V roce 1968 začala skautovat s tatínkem Zdeňkem Strnadem – Slavíkem, který byl vedoucím skautského střediska a dívčího oddílu v Žamberku. Zde vedla první dívčí družinu Sojek, od toho její skautská přezdívka. V dospělosti se přestěhovala do Lanškrouna. Po revoluci reagovala na vývěsku u Vosátků a přihlásila se ke skautování v Lanškrouně. Zapojila se do vedení dívčího oddílu. V roce 1991 absolvovala lesní školu a složila vůdcovskou zkoušku. Společně s Jarmilou Beranovou do roku 1996 vedla 2. dívčí oddíl ve středisku Zubr, který na začátku roku 1997 přešel pod středisko Dikobraz. Tam společně s Jarmilou a rangers pokračovala ve vedení 36. dívčího oddílu. A to až do roku 1998, kdy již efektivně nezvládala skloubit práci v oddíle a práci na ústředí Junáka v odboru světlušek a vlčat. Oddíl předala Petře Dušánkové – Chůvce, kterou v oddíle vychovala. V roce 1998 absolvovala Instruktorskou lesní školu Gemini, kde získala instruktorskou kvalifikaci. V letech 2010–2013 byla zástupcem vedoucího 30. Kmene dospělých.
Od roku 1996 se podílela na organizaci Poradních skal pro vedoucí vlčat a světlušek společně s br. Petrem Hájkem – Balůem a br. Františkem Šmajcrem – Rikim. V rámci Junáka v letech 1999–2002 byla členkou odboru pro vlčata a světlušky. Spolu s odborem vlčat a světlušek založila SeLKu a Lesní školu pro vůdce vlčat a světlušek. Přednášela na nich a také i na VLku a kurzu Ursus estetiku a pohybové písničky. Byla vedoucí redakční rady Světýlka a autorkou edice Smečka volá – Písničky pro vlčata a světlušky, Pohybové písničky a Žluté Vánoce. Založila celostátní soutěže pro vlčata a světlušky – Zažíháme světýlko (rukodělné práce), Zpívající šestku a Divadelní šestku. V letech 2001–2002 byla zpravodajkou odboru vlčat a světlušek a členkou Ústřední rady Junáka. Na Valném sněmu Junáka ve Vsetíně 2001 byla zvolena místonáčelní dívčího kmene Junáka, na tomto jednom z nejvyšších postů v náčelnictvu Junáka pracovala do roku 2005.
V roce 2011 za svoji skautskou činnost obdržela jedno z největších vyznamenání Junáka Medaili sv. Jiří zlatého stupně za svoji výchovnou činnost v oddíle, ve středisku a pro celou organizaci Junák. Dále obdržela také Medaili díků a Medaili Junáka Lanškroun.
Svoji dlouholetou aktivní činnost v Junáku ukončila poté, co se přestěhovala do Chorvatska, kde v současné době žije a mimo jiné pěstuje olivy. Pokaždé, když se v zimě vrátí do Lanškrouna, najde si čas a navštíví skauty, které ráda přivítá i u sebe doma v Chorvatsku.
Úvod