Začátkem dubna 1948 jsme dostali od MNV povolení ke stavbě chaty. MNV nám přidělil chatu v polích po německé posádce. Bylo to tak zvané otáčivé kulometné hnízdo, kde bylo mnoho místností. Stálo na kopce mezi Lanškrounem a Rudolticemi. Jelikož se nám chata v polích nelíbila, rozhodli jsme se, že jí postavíme u rybníka. Přesně mezi Krátkým a Dlouhým rybníkem. Dali jsme se nejdříve do práce za pomoci několika starších, též bývalých Junáků, neb přítel Junáka. Po mnoho hodinách nadšené práce jsme ji přivezli k rybníku. Zatím druhá skupina, kde byly též dívky, vykopala základy. Potom jsme měli jet pro kámen a písek, který byl daleko od Lanškrouna. Avšak tu se nám přihodila závažná věc. Ačkoliv bratři MUDr. Antes, Šichtař, Ran, Šilar a jiní sháněli povoz, nemohli žádný sehnat. Jednou jsme ho konečně dostali, ale tu k našemu velkému překvapení bylo málo pracovních sil. Ano, všechny nadšence to už přestalo bavit, neboť odevšad nám kladli lidé velké překážky. Auto, které dříve odváželo chatu, vozilo štěrk a písek na silnice. Nemohlo se proto vůbec pro nás uvolnit. Chata je tedy složená u rybníka, kde ji lidé pomalu rozkrádají. Většina již velmi pochybuje, zda se chata postaví. Myslím však, že kdybychom se dali všichni do práce, že chatu postavit musíme!
přesný opis z kroniky II. oddílu – Otakar Juren
Úvod