… bych prohloubil studnici,
z níž by mohli píti i jiní …
Daleko od mého města, daleko od mého oddílu, daleko od mých vlčat a skautů na úpatí šumavských hvozdů vzpomínám u příležitosti dvacetiletí založení prvního oddílu skautů v Poličce krásných let 1923–1934. Vzpomínám těch skautských let, která jsem prožil v řadách tohoto oddílu a pod jeho vlajkou, ať již jako člen družiny „racků“ a „vlků“ a později rádce družiny „kamzíku“ či jako zástupce vůdce, pak vedoucí a vůdce oddílu na táborech, výletech, slavnostech a schůzích v improvisovaných klubovnách.
Klubovna byla dlouho bolestí oddílu. Neměli jsme vlastní klubovny jako v jiných městech. Byly nám jen propůjčovány místnosti po vyučování ve školách, v mateřské školce, v místnostech Okresní péče o mládež, jednou docela na kostelní věži a jednu zimu bouda KČST na Šibeňáku. Sami neměli jsme nikdy tolik peněz pro postavení vlastní klubovny, nějaké dřevěné chaty, ani na zakoupení železničního vagonu. Kolikráte jsme konali schůze na lavičkách, v altánku v parku, na půdě i ve sklepě u některého kamaráda. Až teprve v roce 1931 propůjčil nám městský úřad na delší dobu místnost ve staré škole, z které jsme si zřídili pěknou klubovnou. Ovšem zase jen na čas. Stále hrozilo nám, že nás vystěhují, když budou potřebovati místnost k jiným účelům. V pátém roce trvání našeho oddílu zakládáme 1. oddíl skautek a v desátém roce smečku vlčat.
Činnost v oddíle byla vždy veliká. Na schůzích připravovali jsme se na nováčkovské, druhotřídní, prvotřídní a odborné zkoušky, pěstovali zpěv a skautské hry v místnosti atd. Často konali jsme vycházky do okolí, na kterých prakticky zkoušeli látku skautských zkoušek, trénovali lehkou atletiku, volleybal, kopanou a hráli skautské hry v přírodě.
O svátcích a nedělích konali jsme celodenní i vícedenní výlety po Českomoravské vysočině. Tradiční byl týdenní výlet, o velikonočních prázdninách výlet na hrad Svojanov. Spalo se v noclehárně KČST a během dne tábořili jsme na Panenském skoku pod hradbami zříceniny. Zde zažehávali jsme měsíčních večerů táboráky.
O svatodušních svátcích obyčejně jelo se na skautské slavnosti do jiných měst. Tak byli jsme na župních sjezdech v Pardubicích, Vysokém Mýtě, Litomyšli, Hlinsku, na slavnostech v Chotěboři, Skutči, České Třebové, Chrudimi aj.
V zimě se sáňkovalo, bruslilo a lyžovalo, hrály se šachy, ping-pong a loutkové divadlo. Pořádali jsme též mikulášské zábavy s nadílkou. Zúčastňovali jsme se všech závodů, ať už lehkoatletických, lyžařských, ve volleybalu či v ping-pongu aj. Vyvrcholením činnosti byly tábory, na které se jezdilo každý rok. O nich jsou celé deníky v archivu. Zmíním se jen stručně o jednotlivých letech 1923–1934.
Do oddílu jsem vstoupil v roce 1923. Tehdy byl oddíl značně oslaben odchodem posledních abiturientů z učitelského ústavu. Vedoucím oddílu byl br. Bohouš Krisll, za něhož oddíl vzrostl o mnoho nových členů z gymnasia. Vzpomínám si, jak dovedl skvěle upoutat naši chlapeckou zvídavost a vykládat a poznávat první kroky ve skautingu. Měli jsme ho velmi rádi. Ve své skromnosti zřekl se vedení ve prospěch starších a zůstal pouze zástupcem. Vedoucím byl zvolen br. K. Grünseisen, který byl vedoucím již v roce 1922. Od něho jsem se dozvěděl o vzniku našeho oddílu: Po převratu 1918 počal se šířit skauting z velkých měst na venkov. Tehdy někteří studenti z Poličky, kteří studovali jinde, poznali tam skauting a společně se studenty z učitelského ústavu založili skautský oddíl v Poličce. Záhy připojili se k Svazu Junáku – Skautů RČS a uvítali v městě jeho náčelníka prof. A. B. Svojsíka. Během let 1919–1922 prokopávali půdu skautingu v městě výlety, přednáškami a brožurkami. V tom jim pomáhali pp. A. Klimeš, starosta města, a C. Samohrd, ředitel škol. Tábory u Velkého Dářka, u Jedovnice a na Sázavě se svými táborovými ohni a primitivními stany byly dobrou propagací táboření na Českomoravské vysočině.
Po br. Grünseinsenovi byl zvolen vedoucím br. Josef Jílek, zvaný „Hefaistos“. Za něho byl podniknut desetidenní putovní tábor z Poličky přes Devět skal a Žákovu horu k Dářku a podle Sázavy a Vltavy až do Prahy. Po prohlídce Prahy jelo se vlakem domů. Hefaistos byl přeložen jako jeho předchůdce a vedoucím byl zvolen br. Ádík Klimeš, dosavadní můj družinový rádce. Toho roku 1925 jelo několik bratrů pod vedením rádce br. Míly Bureše na Sázavu u Německého Brodu. Ale pro stálé deště vrátili se za několik dní z tábora domů.
Zato příštího roku 1926 oddíl tábořil celý měsíc u rybníka Pelhřimák v Orlovských lesích pod hradem Lipnicí. Zde tábořil před lety prof. A. B. Svojsík a v jeho táboře byl básník Jiří Wolker, tehdy gymnasista. Toho roku stal jsem se rádcem družiny „Kamzíků“ a jejím zakladatelem.
Roku 1927 tábořilo se pod Žákovou horou u zřícenin Rumpoltova mlýna. Bylo to daleko od vesnic, v lesích, kam skoro nikdo nepřišel. Vzpomínám si na jedno dobrodružství s pytláky. Zde dostalo se mně přezdívky „Amundsen“. Byl jsem navržen vedoucím, ale viděl jsem, že jako šestnáctiletý nemohu plně zodpovídat za oddíl na veřejnosti a navrhl jsem za vedoucího br. Gustu Vacka. Zdráhal se přijmouti, neboť odcházel na techniku do Prahy, ale přece přijal vedení. Stal jsem se jeho zástupcem a on svěřil mně vedení oddílu po dobu své nepřítomnosti. Dobrého spolupracovníka našel jsem v br. MUDr. Lopourovi, zvaném „Jelito“.
Celé jaro roku 1928 připravoval jsem s oddílem a za pomoci skautek skautské slavnosti na oslavu deseti let Čsl. republiky, za účasti vojska. Slavnosti byly v červnu a sjely se do Poličky oddíly z celé východočeské župy, s nimiž navázali jsme styky. Akademie, lehkoatletické závody, závody ve skautských disciplínách, ukázkový tábor, výstavka, táborový oheň, veliký skautský průvod městem atd. byly velikou propagací skautingu v Poličce. Po slavnostech značně zesílil náš oddíl i dívčí. Přihlásilo se mnoho nových členů od 6 do 12 let a založil jsem z nich smečku vlčat při našem oddílu. Po slavnostech, které přinesly značný finanční zisk, jeli jsme tábořit na Otavu u Strakonic. Z tábora podnikli jsme týdenní putovní tábor Šumavou proti toku Otavy přes Rábí, Sušici, Povydřím na Březník a odtud po hřebenech hor k Vyššímu Brodu a Povltavím až na Hlubokou.
V roce 1929 tábořili jsme u rybníka Kachličky ve Skále u Humpolce. Dělali jsme výlety do Humpolce, na zříceniny hradů Orlíka a Lipnice, do Želiva a Německého Brodu.
Příštího roku 1930 tábořil oddíl u Svratky. Na tomto táboře sešli jsme se všichni s dřívějších let, mnozí byli jsme již na vysoké škole, jiní v povolání, ale bratrství a kamarádský duch stále nás pojil. Br. Gusta Vacek vzdal se vedení oddílu z důvodu studijních a já byl zvolen vedoucím. Nevýhodou bylo, že jsem byl většinu roku v Praze a nemohl se věnovat práci v oddíle. Přesto jel jsem jako každý rok s oddílem tábořit.
Slovanského jamboree v Praze roku 1931 jsme se také zúčastnili. Do Prahy sjelo se tehdy mnoho tisíc členů skautských organizací všech evropských států, ovšem nejvíce z Polska a Jugoslávie. Tábory byly vybudovány ve Stromovce a na Trojském ostrově. Průvod Prahou byl imposantní. Na tomto sjezdu věnoval jsem našim vlčatům vlajku. Toho roku tábor nebyl pro značné vyčerpání finanční spojené s jamboree v Praze.
Roku 1932 tábořil jsem s oddílem na břehu rybníka Sykovce u Nového Města na Moravě. Zde seznámili jsme se s br. místonáčelníkem MUDr. Cyvínem z Kolína, který tábořil nedaleko od nás. O Vánocích uspořádali jsme skautskou výstavu v Poličce společně s dívčím oddílem. Bylo na ní vystaveno mnoho krásných prací.
V červnu 1933 uspořádali jsme společně se skautkami a šotky skautské slavnosti na oslavu 15. výročí založení našeho oddílu. Zase sjelo se v Poličce mnoho skautského národa z východních Čech. Z Prahy přijela ss. náčelní Milčicová a z Kolína br. místonáčelní MUDr. Cyvín s mnoha účastníky. Slavnosti byly velmi pěkné a k jejich zdaru značně přispěl náš bývalý okrskový zpravodaj br. prof. E. Vencovský. Na tábor jelo se opět k Synovci. Na něm získalo několik bratrů „Tři orlí pera“ a já vůdcovský dekret.
Studium mě stále víc zaneprázdňovalo a mohl jsem v oddíle pracovat jen o prázdninách. Naposledy roku 1931 jsem jel s několika věrnými tábořit do Orlických hor. Tábor zbudovali jsme si v nádherném Antonínském údolí na říčce Bělé. V blízkosti byl tábor skautů z Dobrodrušky. Konali jsme četné výlety na Panoramu, na Vrchmezí, Masarykovu chatu na Šerlichu, na Deštnou, k Studánce, do Rychnova nad Kněžnou, Opočna, Dobrušky atd. Na posledním táboráku rozloučil jsem se s milými hochy a s posledním oharkem dohasla i moje práce na poli skautingu v Poličce. Oficiálně jsem se vzdal vůdcovství ještě na schůzi v klubovně.
Dvanáct skautských let, dvanáct let krásného dětství a jinošství, dvanáct let skautské výchovy ve smyslu skautského zákona a hesla „Buď připraven!“.
MUDr. Adolf Antes – Amundsen
Doslovný opis z Kroniky skautů v Poličce k 100 letům skautingu v Poličce – „Vzpomínka MUDr. Adolfa Antese“ uveřejněná v Almanachu sboru svazu Junáku skautů a skautek Republiky československé v Poličce 1918–1938.
Úvod